24. díl – Handbal je poněkud jiná hra než „česká“…

Jak bylo avizováno v minulém dílu, po sezóně 1961-1962 došlo k přechodu z české házené na mezinárodní. Stalo se tak rozhodnutím výboru oddílu házené na jeho schůzi dne 18. 6. 1962 v 18.30 hod. v klubovně oddílu na „Tyršáku“ (viz snímek první strany zápisu ze schůze, který koncipoval Jan Ludvík, starší bratr Ludi Ludvíka. Dlouholetý bývalý sekretář a obětavý funkcionář oddílu nás opustil dne 31.srpna 2014 ve věku nedožitých 82 let. I přes těžký zdravotní handicap navštěvoval všechna utkání a sledoval je ze svého stálého místa v hledišti).

V zájmu lepší čitelnosti přenášíme výpis části zápisu:

bod 3) Předáno slovo s. Budínovi, aby navrhl sestavy dvou družstev mezinárodní házené.

        Jeho návrh:

  1. družstvo: ss.Leština, Lávička, Pavlíček, Vonka O., Köhler, Budín, Sládek, Ludvík, Tlačil, Stupka, Maxa Zd., Šulc R., Švec, Průša Jos.

  2. družstvo: ss.Strnad, Hajer, Pešl, Novák, Neklan, Meškán, Švácha, Adam, Vonka J., Neužil, Soukup, Novotný, Přibyl, Velemínský, Vančura.

První družstvo mužů bylo zařazeno do II. ligy handbalu, kde prvním rokem skončilo na sedmém místě. Hrálo v sestavě Leština, Lávička, Pavlíček, Vonka Oldřich, Köhler, Budín, Ludvík, Tlačil, Stupka, Maxa, Šulc Rudolf. Kádr se později rozšířil o z vojny se vrátivšího Koutka a dorostence Neužila s Průšou Josefem, Trenérem družstva se stal Jiří Vošta. Jak je také zřejmé ze zápisu z ustavující schůze, účast v týmu odmítl Jiří Sládek, protože by neměl možnost absolvovat pravidelné tréninky. Přesto ale ještě dvě sezóny vypomáhal. V sestavách nefiguroval ani brankář Míra Karez. Jako novopečený přeborník v české házené měl přednost před Josefem Leštinou. Karez však hned po prvních trénincích prohlásil, že pro něho je handbalová branka moc široká a posléze přestoupil do Humpolce. Zde byl léta velkou posilou v české, později nazvané národní házené, která se tam hraje dodnes. Jako jediný z celé plejády třeboňských házenkářů získal v Humpolci titul mistra sportu. Titul byl nabídnut také do Třeboně, ale pouze jeden. Měli ho dostat Milan Rouče nebo Karel Budín. Hráči a vedení však rozhodlo: buď oba anebo nikdo. To také něco nasvědčuje o tehdejší partě.

Vraťme se však k Pepovi Leštinovi a vysvětlení proč se jeho jméno neobjevuje v žákovských ani dorosteneckých soupiskách a od roku 1962 ani v mužské složce. Pepa „Guma“ Leština (75) je břilický rodák. Jak sám říká, musel tvrdě „makat“ na gruntu a tak kromě školy už na tréninky nezbyl čas. Nadaný byl ale i na tenis, nohejbal, fotbal. Ostatně jako většina házenkářů. K handbalu se dostal až na vojně v chebské Dukle, hned po Dukle Praha dalším výborném vojenském týmu. Vzhledem k handbalovým zkušenostem byl po návratu z vojny a přechodu Třeboně na handbal nominován do A týmu. Odchodem Kareze se mu tak otevřela možnost brankářského postu. S „Gumou“, kromě jeho nesporných kvalit byla i legrace. Mezi hřištěm a tehdejším přírodním divadlem byl vysoký plot. Když se tam zatoulal míč, tak Pepa ladným skokem plot přeskakoval. Proto také při trénincích se někteří škodolibci netrefovali schválně do branky, ale spíše nad ni, do divadla a pak všichni žasli nad „Gumou“ předváděnými exibicemi. Nejen proto ta přezdívka. Stejně „gumově“ se totiž pohyboval i v brance. Odehrál ale pouze půl první sezóny a odešel do Litvínova a Mostu, kde pak ztrpčoval dlouhá léta ostatním manšaftům, tedy i Třeboňákům vzájemné házenkářské souboje svými zázračnými zákroky. Před patnácti léty se vrátil s rodinou do Třeboně a se starou partou chodil na halové fotbálky, kde byl zase v brance těžko překonatelný. Stále je v dobré kondici a jeho skutečný věk by mu nikdo nehádal. Je pravidelným divákem v házenkářské hale.

Potvrdily se obavy, že v handbalu se sice také hází míčem, ale menším a trochu jinak, výhodu mají vyšší hráči, padá více gólů, branky jsou jiné, všichni útočí a také všichni brání, a že nebude jen tak snadné probojovat se mezi nejlepší týmy v republice, jako se to podařilo při přechodu na tuto hru v Zubří, Plzni, Karviné a jinde. Kromě soutěže obě družstva hrála přátelská utkání a zúčastňovala se turnajů, aby pronikla do tajů nové hry. Z turnaje v Jindř. Hradci je i snímek záložního mužstva v mistrovských dresech z „české“. Záměrně neuvádíme jména, snad hráče poznáte. Jediný Tonda Dedek (vpravo nahoře) už deset let není mezi námi.

Vyvrcholením první sezony nového sportu v Třeboni bylo první mezinárodní utkání s francouzským mistrem U.S. Ivry Paris sur Seine dne 14.srpna 1963, kterému naše družstvo podlehlo před návštěvou 1200 diváků 24:21, i když mu k tomuto výsledku do značné míry pomohl slabší výkon mladého Hajera v brance domácích, který trpěl trémou. Jiskra Třeboň nastoupila k tomuto zápasu s hráči: Hajer, Staněk, Maxa, Tlačil, Stupka, Melichar, Průša, Šulc, Köhler, Ludvík, Neužil a Koutek. Tedy bez Budína, který půl hodiny před zápasem dostal od lékaře obstřik, ale nemohl nastoupit. Branky za Třeboň: Tlačil 6, Köhler 5, Stupka 4, Melichar 2, Šulc, Koutek, Ludvík a Neužil po jedné (viz snímek článku z Jihočeské pravdy). Třeboňští dostali na památku krásné žluté kožené náprsní tašky s věnováním a znakem klubu. Dovoluji si užít citát mistra Jana Wericha : „ Ještě ji mám schovanou…“ (viz snímek + plakát).

Sezona 1963 – 1964 zastihla družstvo ve slabší formě a přes veškerou snahu si neudrželo druholigovou příslušnost. Za zmínku však stojí zápas třeboňských v šestém kole této sezony v Náchodě. Jiskra zde v poločase prohrávala 5:11 (v průběhu dokonce i 3:11), ale ve druhé části předvedla znamenitou házenou, vyhrála poločas 12:00 (!!) a tím i celé utkání 17:11. Výborně zachytal Hajer, branky stříleli: Tlačil a Budín po 3, Sládek, Melichar, Stupka, Neužil a Ruda Šulc po 2, Průša 1 (viz snímek článku z JP).

Příští ročník 1964-65 hrálo tedy družstvo v krajském přeboru. V důležitém zápase v Písku proti tamní Dukle muselo být střetnutí předčasně ukončeno a nařízeno nové utkání na neutrální půdě v Soběslavi. Zde jsme zvítězili a tím si vybojovali účast v příštím ročníku II. ligy. Vítěz krajského přeboru hrál ve složení: Hrubý (přišel z Jitexu Písek), Reidl (z dorostu), Budín, Tlačil, Stupka, Melichar, Ludvík, Koutek, Neužil, Blafka, Pešíček, Kadlec, Jan „Ríša“ Šulc. Poslední čtyři jmenovaní přišli z ligového dorostu Jiskry, v té době velmi silného. Trenérem družstva byl Jirka Sládek, vedoucím Karel Kamiš.

Bylo též sehráno několik mezinárodních zápasů s družstvy z NSR, Rakouska, Jugoslávie, NDR, Švédska, Dánska a byl uskutečněn první zájezd v historii třeboňské házené do zahraničí, a to do Rakouska jako reprezentační družstvo okresu. V přiložené fotogalerii je snímek Pozvánky k povinnému pohovoru před zájezdem. Zde bylo sehráno několik zápasů se střídavými úspěchy (rakouský tisk psal o dobré hře třeboňských), jeden dokonce na travnatém hřišti. Úsměvná byla setkání po utkáních. Překonávání bariér jazykových, společenských, včetně překvapení při přípitcích. „Perlil“ při nich zejména Franta Stupka používáním cizích výrazů jako eventuálně nebo defakto, v situacích neadekvátních významu těch slov. Jinak ale bezvadný chlap a výtečný zedník. (Pozn.:zemřel 10.9.2004). Není bez zajímavosti, že hlavním vedoucím výpravy byl pan Alexander Korb (viz snímek pozvánky), velká postava sportovního a společenského života v Třeboni. (Pozn.: opustil nás v r.2014 ve věku 96 let).

Soutěž 1965-66 zahájilo družstvo mužů utkáním na cizím hřišti proti družstvu Orbisu Praha, kde prohrálo nejtěsnějším rozdílem 14:15. Na domácím hřišti porazilo družstvo Jiskry Lokomotivu Kladno 32:21 brankami Ludvík 12, Neužil a Pešíček po 5, Koutek 3, Budín a Kadlec po 2, Tlačil, Melichar a Stupka po 1. V dalších utkáních bojovalo družstvo se střídavými úspěchy. Z celkového počtu 11ti zápasů vyhrálo 5 a tak zisk 10 bodů nebyl nikterak oslnivý, což se projevilo v tabulce, kde družstvo po podzimní části skončilo na 7. místě. Na jaře však družstvo získalo 18 bodů a celkový zisk 28 bodů ho zařadil na pěkné čtvrté místo. Zpestřením byla opět mezinárodní utkání. Atraktivní byl rovněž start několikanásobného mistra ČSSR Dukly Praha, kdy před návštěvou 1000 diváků podala Jiskra dobrý výkon a byla vojákům rovnocenným partnerem a výsledek 18:30 nevystihuje zcela poměr sil na hřišť. Branky v tomto utkání: Ludvík 6, Tlačil 3, Koutek, Neužil a Pešíček po 2, Melichar, Stupka, Kadlec po 1 – za Duklu: Havlík, Mareš, Duda po 5, Rážek 4, Beneš 3, Rada, Trojan, Slezák a Hlavatý po 2. V průběhu této sezony hájili barvy Jiskry: Koutek, Tlačil, Stupka, Melichar, Pešíček (nastoupil prezenční vojenskou službu v Dukle Praha), Kadlec, Neužil (sehráli všechna utkání), Ludvík, Vyhnal, Budín (pro zranění nehrál na jaře), brankáři: Karoch, Reidl a Hrubý. Trenérem byl Jiří Sládek, vedoucím Karel Kamiš. Na vstřelených brankách se nejvíce podíleli: Ludvík 98, Koutek 66, Stupka 55, Pešíček 43, Tlačil 39. Spolehlivý výkon podával brankář Karoch.

Vzhledem k tomu, že máme k dispozici poměrně širší škálu materiálu z té doby, budeme další díly přinášet pouze po jednom nebo dvou soutěžních ročnících.  

autor: Josef Neužil (Áža)

(čerpáno ze soukromého archivu pana Karla Budína a Josefa Neužila)

Fotogalerie 1962-1966:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

    Designed by: search engine optimization company | Thanks to seo service, seo companies and internet marketing company
    Vytvořeno systémem HostNet