27. díl – „Luďa“ i Honza Koutek končí.

Dějiny házené v Třeboni, léta 1972 – 1975

Příští dvě sezony 1971-72 a 1972-73 byly stále jakoby ve znamení nezdařené kvalifikace, tedy dá se hovořit o částečné stagnaci ve hře prvního družstva mužů. Z kádru odešel Petr Šulc do Dukly Písek, přišel Loskot z dorostu (jeho syn Martin byl oporou extraligové třeboňské Jiskry, po jejím sestupu odešel do Plzně, kde získal mistrovský titul sezóny r. 2013-14) a Vlasta Štěpán z Vimperka (do voleb r. 2014 vykonával funkci starosty v Dačicích). Trenérem je Karel Budín, vedoucím Franta Píha, předsedou oddílu Vlasta „Atík“ Novotný. Potěšitelný je růst výkonnosti mládežnických družstev, u kterých se projevuje obětavá práce bývalých hráčů Reidla u žáků, Stupky u dorostenců, Vyžrala (bývalý dlouholetý rozhodčí) u „přípravky“, rovněž někteří aktivní hráči působí jako trenéři mládežnických družstev.

Oddíl se tak snaží chytit správný trend dalšího zvyšování úrovně házené v Třeboni.

Reorganizací soutěží se první družstvo mužů ocitlo v „A“ skupině druhé ligy, kde je většina družstev z oblasti Plzně, dále Libčice, Aritma Vokovice, Vršovice, Litvínov a Baník Most, se kterým jsou sváděny největší a nejtvrdší boje, ve kterém je mosteckým oporou extřeboňák Pepa „Guma“ Leština.

Přípravou na soutěž dosáhli třeboňští nečekaného úspěchu, když zvítězili ve velmi silně obsazeném turnaji „O pětilistou růži“! Dokázali porazit pražskou Slavii 6:5, remizovat s Tepnou Náchod a porazit Slavoj Praha 14:6 (viz foto článku z JP).

Podzimní část sezony 1973-74 skončilo družstvo na 3. místě, jaro zahájilo dobrými výsledky na Ciprově memoriálu v Praze, kde porazilo Sp. Ústí a málem připravilo jedinou porážku pražské Slavii, která turnaj vyhrála (viz foto článku z JP).

Skupinu „A“ druhé ligy vyhrává Spartak Ústí n./Labem a postupuje do národní ligy. V tomto družstvu je stále oporou nestárnoucí ing. František Arnošt, dlouholetý reprezentant (brankář). Třeboň neztrácí kontakt se špičkou. Do Třeboně se nevrátil po ukončení vojenské základní služby Petr Šulc a posílil Spartak Sezimovo Ústí, hrající národní ligu. Dobře hrají dorostenci Homolka, bratři Hamrové, Staněk, Pouzar, Vlasta Petráň (zemřel tragicky dne 11. 11. 2005), Kuchyňka, Mráz pod vedením Jana Ludvíka a trenérskou taktovkou jeho bratra Ludvíka Ludvíka, který zanechal aktivní činnosti. Luďa měl velmi vážné zdravotní problémy, prodělal těžkou operaci. Je nutno zdůraznit, že byl velikou hráčskou osobností. Patřil do legendární party, která získala přebornický titul v české házené. Byl tehdy jejím nejmladším členem. Nemáme k dispozici střelecké tabulky, ale je zřejmé, že byl nejlepším střelcem Třeboně po přechodu na mezinárodní házenou a několik sezón patřil i mezi nejlepší střelce ligových soutěží. Působil na hřišti poněkud ledabyle. Vázal na sebe dva i tři hráče a dostával tak do šancí své spoluhráče uvolněním rychlou přihrávkou. Byl jeden z mála, kterému nezáleželo na svých brankách, spíše se radoval, když na gól přihrál. Navzdory lukrativním nabídkám, kterých v házené moc nebylo a není, vždy zůstal věrný svému městu. Bohužel, byl také středem zájmu soupeřů a často si z utkání odnášel vážná zranění. V civilním životě znamenitý truhlář. Nezkazil také žádnou zábavu. Výborný, obětavý kamarád, Bojoval i se svým zdravotním handicapem, nicméně, ve svých 42 létech nás v roce 1985 opustil.

Z dorostu už během soutěže přešel do mužů nadějný Karel Zbudil (několik sezón byl pak nejlepším střelcem soutěže). Na vojnu odešel Zdeněk Vochozka (brankář) do Dukly Cheb.

Do ročníku 1974-75 si vytýčil oddíl házené vysoký cíl – postup do národní ligy. Po podzimní části je družstvo mužů v druhé lize na druhém místě za B. Most. Absolvuje úspěšný zájezd do NDR, kde v rámci oslav 25. výročí NDR sehraje několik vítězných zápasů. ( Byla to spíše politicky zaměřená akce-viz foto článku ze Štítu).

V zimním období, v rámci tréninků i mimo ně, nacvičuje Elexhauser, Mejta, Pešíček, Zbudil, Karel a Petr Šulcovi (vrátil se ze Sezimova Ústí), Jiří a Josef Průšovi, Hamr (Miloš-„Milda“tragicky zemřel v r. 2007), Vyhnal, Kostelecký, Kadlec, Svoboda a Neužil pod vedením Míly Melichara skladbu mužů pro případné vystoupení na okrskové či okresní spartakiádě (viz fota z tisku), jako součást závazku na počest 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Nácvikům bylo nutno věnovat až dvě třetiny tréninkových dávek a to se samozřejmě projevilo v jarní části ligy, kdy družstva, která neměla tak angažovaný přístup k významné akci jakou bezesporu spartakiáda byla, měla natrénováno a odehráno přirozeně daleko více. Přesto Třeboňští bojovali a pouze několik těsných proher, absence některých klíčových hráčů, hlavně Ládi Kyzoura, způsobily, že stanovený cíl byl opět minut o vlásek a do národní ligy šel Most..

V této sezoně se rozloučil s prvním družstvem Honza Koutek a u tohoto hráče bychom se rádi zase zastavili.

Góly začal svou později tak obávanou levačkou dávat jako žáček v Třeboni v roce 1953 pod vedením trenéra Ladislava Konopky.

Pět let poté už ho funkcionáři „ostaršili“ (tudíž mu bylo patnáct), aby mohl hrát za „béčko“ dospělých. A když v roce 1962 rukoval, sáhla po něm písecká Dukla, neboť už měl pověst zkušeného útočníka v národní házené. Za jeden rok v jejím dresu dokázal nastřílet 183 branek! Když se pak rozloučil se spoluhráči a trenérem majorem Růtem, spěchal domů pomoci Třeboni do II. ligy – tentokrát už v házené mezinárodní. Honza v jejím dresu pak válel bez přestávky celých deset let, aby jako kapitán vypil kalich hořkosti v Náchodě i sehrál třeba všechny přátelské mezinárodní zápasy: s Paříží, Lincem, Berlínem, Erfurtem, Lommatzschem, Frankfurtem, Linköpingem, Hohensachsenem, Benfikou, Bělehradem, Radebeulem. Jeho levačku často museli hlídat dva hráči, a on přesto dával góly dál. Byl na vrcholu formy, a přesto právě v tomto roce skončil. Po pěti letech sňal s rukávu kapitánskou pásku a po dvaceti letech naposledy svlékl dres Jiskry. Tvrdý chlapík kanonýr k pohledání, v historii třeboňské házené za sebou zanechal kus poctivé práce, ve jménu slávy svého klubu 1147 krát rozvlnil síť soupeřovy branky. Jemu osobně zůstalo z těch let hodně osobních přátel. A čtyři alba vzpomínek…Ačkoliv si jinak rád poseděl na pivíčku, zásadně v předvečer utkání nikam nešel a velmi to zazlíval těm, kteří „přípravu“ brali poněkud volněji. Třeba Luďa měl zásadu, kolik piv večer, tolik branek druhý den v utkání. Často mu to vycházelo. Byli ale i tací, kteří s ním sice těch piv měli stejně, včetně autora těchto řádek, ale gól nedali nebo byli rádi, když „přicmrndli“ branku nebo dvě. Zajímavé také bylo, že když ostatní se ráno před utkáním nemohli na alkohol podívat, tak Honza si dával ke kafíčku pokaždé malého panáčka rumu. Později, když on a jeho vrstevníci vytvořili družstvo“staré gardy“, které vyhrávalo turnaje doma i venku a poráželo bývalá ligová družstva se známými hvězdnými reprezentačními jmény, se stal právě on jeho vůdčí osobností. Nejednou dohrával turnaje s velmi vážným zraněním. Po náhlé mozkové příhodě a delší době v kómatu zemřel 12. září 2005.

O tom, že házená zaujímá stále jedno z předních míst ve sportovních odvětvích v Třeboni, svědčí i pořadí v anketě o nejlepšího sportovce TJ, kdy mezi prvními deseti je na 4. místě Homolka, na 6. Neužil, 7. Zbudil, 8. Jiří Průša (viz foto anketního lístku).

Do dorostenců přicházejí noví Jiří a Ivan Linhartové (Ivan před několika roky tragicky zahynul v autě v zatáčce u Branné), Roman Budín (syn trenéra mužů Karla Budína), Vláďa Školka (jeho otec je v úvodu této práce uváděn v souvislosti s výbornými dorostenci roku 1943), Jiráček, Roubíček, Vrchota, Heřman, Cirnfus, trenérem je Karel Reidl, vedoucím Školka starší. Starší žáci pod vedením trenérů Josefa Průši a Neužila vyhrávají krajský přebor (vedoucí Trnečka), dorostenky pod vedením trenéra Jiřího Průši vítězí v krajském přeboru a ve spolupráci s DPM (Dům pionýrů a mládeže) postupují do dorostenecké ligy, „béčko“ dorostenců končí o bod druhé v krajském přeboru, mladší žáci rovněž, žákyně, hrající podobně jako dorostenky pod hlavičkou MDPM jsou v přeboru čtvrté. Tedy bilance, za kterou by se jistě nemusel stydět žádný oddíl házené nejen v kraji ale snad i v republice.

autor: Josef Neužil (Áža)

(čerpáno ze soukromého archivu pana Karla Budína a Josefa Neužila)

Fotogalerie:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

    Designed by: search engine optimization company | Thanks to seo service, seo companies and internet marketing company
    Vytvořeno systémem HostNet